Konečné řešení židovské otázky (pro Věru Tydlitátovou)

Židovská otázka našich časů zní, kdo vlastně byli ti židi, a co dělali,
a tuto otázku je nezbytně třeba
vyřešit s konečnou platností,
ať stíny smějí odložit masky tragické i směšné
a propuštěny z posmrtné komedie najdou spočinutí
na čele Šivově v prastaré kosmické děloze
a tam v nekonečné extázi uspokojovány tisíci transcendentními vibracemi
vyčkají vzkříšení ve slávě Nového Třesku.

David hrál karty a hodně pil a zadlužil celou rodinu.
Franz cvičil jógu, a o bibli nechtěl slyšet.
Gustav vařil výborné kuřecí rizoto.
Malý Samuel ve skříni na půdě v dusném horku bedlivě studoval pohlaví své
sestry.
A Karel nedal dopustit na Slávii.
Jan byl pámbíčkář a všem tím lezl na nervy.
Arnošt znal jménem skoro všechny brouky
a Hubert kouřil jednu za druhou a ráno v hodinářství velmi hnusně chrchlal.
Coura Evička se nechala dělat výlučně do zadku
a její sestra kolportovala Lidové noviny a pracovala v katolickém špitálu a
snila o tom, že se stane herečkou nejmíň tak slavnou jako Lída Baarová.
A ze Sáry se stala jeptiška, a když pak za války ošetřovala německého
důstojníka, vyspala se s ním, a tak byl počat otec mého přítele.

Pořád tytéž prdele, ptáky, prsa, kundy, naděje.
Okamžiky extatického odevzdání se veškerenstvu a skepse poránu u prázdné
flašky.

Podrazy, výmluvy, kecy i gesta zcela neobyčejné šlechetnosti.
Nic lepšího, nic horšího, nic nového a všechno to pomíjivé
na čele Šivově v prakosmické děloze
vyčkává v nekonečné extázi vítězné
vzkříšení v Novém Třesku.