Houpity hou, můj bratříčku...
Matka řve: Já se oběsím!
On: Cizí zmetky nechci živit!
Houpity hou, tak hlasitěji
On: Co ten parchant vyřvává?
A: Počkej, ten se bude divit!
Vpadne tvář rudá, rozteklá
Houpity hou, bratříčku můj...
Víš, proč já spávám za světla?
Nejhorší je, když děcka notoriků
Nejhorší je když děcka notoriků
Chodí nakupovat vánoční dárky
Mají šusťákovou tvář tisíckrát vypranou v laciným mýdle
Čepici nakřivo, vystrašenou letní bundu
A tepláky, co padaj ke kolenům
Kupujou šampón ve slevě, to mámě
A plastového dinosaura z Číny
Za devatenáct korun nebo třicet
Si cpou do kapsy, ať má brácha ježíška
Zvykej si, chlapče, zvykej
Budou tě honit jak našedlou myšku
Kvůli šmejdu, kterých jiní šmejdi dovezou za tisícovku vagón
Kvůli principu, kvůli výchově a kvůli kladným vzorům
Ti otec omlátí hlavu o dveře
Nebo tě podrží ve studené vaně
Kapříka v teplákách jste ještě neviděli kampak se hrabe váš krteček
Pod stromkem najdeš ožralého výtaháře
Jak fackuje tvou nestřízlivou matku
A pod peřinou budeš bráškovi vyprávět
O daleké zemi, kde každý malý kluk najde u postele svého dinosaura
Chodí nakupovat vánoční dárky
Mají šusťákovou tvář tisíckrát vypranou v laciným mýdle
Čepici nakřivo, vystrašenou letní bundu
A tepláky, co padaj ke kolenům
Kupujou šampón ve slevě, to mámě
A plastového dinosaura z Číny
Za devatenáct korun nebo třicet
Si cpou do kapsy, ať má brácha ježíška
Zvykej si, chlapče, zvykej
Budou tě honit jak našedlou myšku
Kvůli šmejdu, kterých jiní šmejdi dovezou za tisícovku vagón
Kvůli principu, kvůli výchově a kvůli kladným vzorům
Ti otec omlátí hlavu o dveře
Nebo tě podrží ve studené vaně
Kapříka v teplákách jste ještě neviděli kampak se hrabe váš krteček
Pod stromkem najdeš ožralého výtaháře
Jak fackuje tvou nestřízlivou matku
A pod peřinou budeš bráškovi vyprávět
O daleké zemi, kde každý malý kluk najde u postele svého dinosaura
Ten pes, ten pes, ten pes...
Natahoval jsem ruce
Natahoval jsem ruce kdo mě povede
Natahoval jsem ruce a všichni křičeli
A všichni křičeli kouleli očima a mávali rukama
Mávali rukama šel jsem na dvůr rýt klacíkem do písku
Šel jsem na dvůr rýt klacíkem do písku a po domě běhal muž se sekerou
Po domě běhal muž se sekerou bylo mi tuším pět
Po domě běhal muž se sekerou a rozbíjel kuchyňskou linku
Kuchyňskou linku na splátky a taky psa mi zabil
A taky psa mi zabil
A taky psa mi zabil půlroční fenku pinče
Půlroční fenku pinče chtěla se věčně mazlit
Chtěla se věčně mazlit muž se sekerou ji zabil
Chtěla se mazlit muž se sekerou ji zabil v domě na Nádražní 481
V domě na Nádražní 481 kam jsme odnesli své věci
Kam jsme odnesli své věci když je otec nechal v dešti na ulici
Nechal je v dešti na ulici pár dek a náklaďák mi rozbil
I ten náklaďák mi rozbil nesl jsem v něm štěně
Nesl jsem v něm štěně říkal mu teď bude dobře
Teď už nám bude dobře doma na 481
Na 481 babička totiž říkala že domov je pouze u otce
Babička říkala domov je u otce ona jediná nikdy neječela
Ona jediná neječela tak jsem jí věřil že nemám domov
Tak jsem jí věřil že nemám domov jenom to číslo na poštovní obálce
Jenom to číslo na poštovní obálce kdopak by řekl co všechno znamená
Jenom to číslo na poštovní obálce musím si opláchnout obličej
Musím si opláchnout obličej pokud mám pokračovat …
Natahoval jsem ruce kdo mě povede
Natahoval jsem ruce a všichni křičeli
A všichni křičeli kouleli očima a mávali rukama
Mávali rukama šel jsem na dvůr rýt klacíkem do písku
Šel jsem na dvůr rýt klacíkem do písku a po domě běhal muž se sekerou
Po domě běhal muž se sekerou bylo mi tuším pět
Po domě běhal muž se sekerou a rozbíjel kuchyňskou linku
Kuchyňskou linku na splátky a taky psa mi zabil
A taky psa mi zabil
A taky psa mi zabil půlroční fenku pinče
Půlroční fenku pinče chtěla se věčně mazlit
Chtěla se věčně mazlit muž se sekerou ji zabil
Chtěla se mazlit muž se sekerou ji zabil v domě na Nádražní 481
V domě na Nádražní 481 kam jsme odnesli své věci
Kam jsme odnesli své věci když je otec nechal v dešti na ulici
Nechal je v dešti na ulici pár dek a náklaďák mi rozbil
I ten náklaďák mi rozbil nesl jsem v něm štěně
Nesl jsem v něm štěně říkal mu teď bude dobře
Teď už nám bude dobře doma na 481
Na 481 babička totiž říkala že domov je pouze u otce
Babička říkala domov je u otce ona jediná nikdy neječela
Ona jediná neječela tak jsem jí věřil že nemám domov
Tak jsem jí věřil že nemám domov jenom to číslo na poštovní obálce
Jenom to číslo na poštovní obálce kdopak by řekl co všechno znamená
Jenom to číslo na poštovní obálce musím si opláchnout obličej
Musím si opláchnout obličej pokud mám pokračovat …
Olivy
Máš chuť na kouř s chutí oliv
Kdokoliv čeká na cokoliv
Jen musí to mít příchuť chcanků
Dát otlouci se na verpánku
Jak Bůh, který prý krev svou proliv
Pro tebe i pro kohokoliv
Jsem tvůj Pán, šmejde, vymrdánku
Kdokoliv čeká na cokoliv
Jen musí to mít příchuť chcanků
Dát otlouci se na verpánku
Jak Bůh, který prý krev svou proliv
Pro tebe i pro kohokoliv
Jsem tvůj Pán, šmejde, vymrdánku
Vyskočí jak žabka z trampolíny
Vyskočí jak žabka z trampolíny
Vyhekne jak by se udělal
Na tváři šmouhu rudé špíny
Byl to out vole - tos podělal
A žlábek mezi hýžděmi
Se jemně letním potem rosí
Pohledy pánů některých
Se slétají jak mlsné vosy
Vyhekne jak by se udělal
Na tváři šmouhu rudé špíny
Byl to out vole - tos podělal
A žlábek mezi hýžděmi
Se jemně letním potem rosí
Pohledy pánů některých
Se slétají jak mlsné vosy
Odjakživa
Odejít z vesmíru
Celý ho objevit
Kdo tohle dokáže
Sám sobě odměřit
Počítat každý krok
Zranil jsem
Bolelo
V temnotě se světlem
Spát tělo na tělo
Dobytka svítání
Promrskat soumrakem
Po věčnost v dešti stát
V kolejích za vlakem
Celý ho objevit
Kdo tohle dokáže
Sám sobě odměřit
Počítat každý krok
Zranil jsem
Bolelo
V temnotě se světlem
Spát tělo na tělo
Dobytka svítání
Promrskat soumrakem
Po věčnost v dešti stát
V kolejích za vlakem
Cigáně z Muglinova (volně podle Abú Nuwáse)
Já nazývám ho Núr aš-Šams
Což znamená Svit sluneční
Můj Bože!
Jak zralé datle má barvu jeho dlaň
Když tančí si po stvolu rozkoše
Na světě, kde rozkvétá
Jak leknín v odpadkovém koši
Je velikou ctí, Pane, být i umyvačem hajzlů
Leč brzy přijde léto, dvacátý rok pomine
A čmelák více nenajde květ ten rozvinutý
Možná mám jistou pochybnost
O inteligenci vesmírného designu
Však teď, když kráčím s odpadky, tě
Velký Bože, chválím
Což znamená Svit sluneční
Můj Bože!
Jak zralé datle má barvu jeho dlaň
Když tančí si po stvolu rozkoše
Na světě, kde rozkvétá
Jak leknín v odpadkovém koši
Je velikou ctí, Pane, být i umyvačem hajzlů
Leč brzy přijde léto, dvacátý rok pomine
A čmelák více nenajde květ ten rozvinutý
Možná mám jistou pochybnost
O inteligenci vesmírného designu
Však teď, když kráčím s odpadky, tě
Velký Bože, chválím
Konečné řešení židovské otázky (pro Věru Tydlitátovou)
Židovská otázka našich časů zní, kdo vlastně byli ti židi, a co dělali,
a tuto otázku je nezbytně třeba
vyřešit s konečnou platností,
ať stíny smějí odložit masky tragické i směšné
a propuštěny z posmrtné komedie najdou spočinutí
na čele Šivově v prastaré kosmické děloze
a tam v nekonečné extázi uspokojovány tisíci transcendentními vibracemi
vyčkají vzkříšení ve slávě Nového Třesku.
David hrál karty a hodně pil a zadlužil celou rodinu.
Franz cvičil jógu, a o bibli nechtěl slyšet.
Gustav vařil výborné kuřecí rizoto.
Malý Samuel ve skříni na půdě v dusném horku bedlivě studoval pohlaví své
sestry.
A Karel nedal dopustit na Slávii.
Jan byl pámbíčkář a všem tím lezl na nervy.
Arnošt znal jménem skoro všechny brouky
a Hubert kouřil jednu za druhou a ráno v hodinářství velmi hnusně chrchlal.
Coura Evička se nechala dělat výlučně do zadku
a její sestra kolportovala Lidové noviny a pracovala v katolickém špitálu a
snila o tom, že se stane herečkou nejmíň tak slavnou jako Lída Baarová.
A ze Sáry se stala jeptiška, a když pak za války ošetřovala německého
důstojníka, vyspala se s ním, a tak byl počat otec mého přítele.
Pořád tytéž prdele, ptáky, prsa, kundy, naděje.
Okamžiky extatického odevzdání se veškerenstvu a skepse poránu u prázdné
flašky.
Podrazy, výmluvy, kecy i gesta zcela neobyčejné šlechetnosti.
Nic lepšího, nic horšího, nic nového a všechno to pomíjivé
na čele Šivově v prakosmické děloze
vyčkává v nekonečné extázi vítězné
vzkříšení v Novém Třesku.
a tuto otázku je nezbytně třeba
vyřešit s konečnou platností,
ať stíny smějí odložit masky tragické i směšné
a propuštěny z posmrtné komedie najdou spočinutí
na čele Šivově v prastaré kosmické děloze
a tam v nekonečné extázi uspokojovány tisíci transcendentními vibracemi
vyčkají vzkříšení ve slávě Nového Třesku.
David hrál karty a hodně pil a zadlužil celou rodinu.
Franz cvičil jógu, a o bibli nechtěl slyšet.
Gustav vařil výborné kuřecí rizoto.
Malý Samuel ve skříni na půdě v dusném horku bedlivě studoval pohlaví své
sestry.
A Karel nedal dopustit na Slávii.
Jan byl pámbíčkář a všem tím lezl na nervy.
Arnošt znal jménem skoro všechny brouky
a Hubert kouřil jednu za druhou a ráno v hodinářství velmi hnusně chrchlal.
Coura Evička se nechala dělat výlučně do zadku
a její sestra kolportovala Lidové noviny a pracovala v katolickém špitálu a
snila o tom, že se stane herečkou nejmíň tak slavnou jako Lída Baarová.
A ze Sáry se stala jeptiška, a když pak za války ošetřovala německého
důstojníka, vyspala se s ním, a tak byl počat otec mého přítele.
Pořád tytéž prdele, ptáky, prsa, kundy, naděje.
Okamžiky extatického odevzdání se veškerenstvu a skepse poránu u prázdné
flašky.
Podrazy, výmluvy, kecy i gesta zcela neobyčejné šlechetnosti.
Nic lepšího, nic horšího, nic nového a všechno to pomíjivé
na čele Šivově v prakosmické děloze
vyčkává v nekonečné extázi vítězné
vzkříšení v Novém Třesku.
Potlučen svítáním
Zas bylo ráno
Já hrubě tloukl zem
Snad víc než ruce
Tváře se mi chvěly
A vzduch byl velký
Obzor nezměněn
A já byl celý
Od tvojí krve celý
A kamsi táhly mě ty komíny a věže
Kdosi tam stál a pitomě se zubil
Kdosi se v chladné břečce třásl vleže
A kdosi kohosi a nebo cosi ubil
Já hrubě tloukl zem
Snad víc než ruce
Tváře se mi chvěly
A vzduch byl velký
Obzor nezměněn
A já byl celý
Od tvojí krve celý
A kamsi táhly mě ty komíny a věže
Kdosi tam stál a pitomě se zubil
Kdosi se v chladné břečce třásl vleže
A kdosi kohosi a nebo cosi ubil
Zahradník (volně podle Rabindranátha Thákura)
Tak krásný kluk jak ty se ještě nenarodil
Nemyslím jen tvarem zadku, ale také ve smyslu
Sdílení socialistických ideálů nekonečné pomoci
Umíš se tak nádherně usmát když přijdu a ve tváři mám vepsáno průser jak
sviňa
Když vidím ten úsměv tak toužím jen potom abys
Mě učinil zahradníkem ve svém květinovém zadu
Procházeli bysme se parkem a kluci na bruslách by volali
Hele, buzeranti!
Toho nejhezčího by jsme mohli zbít, zatáhnout do křoví a ošukat jak psa
Do toho by jses ale asi nenechal zatáhnout, když
Ze zubů taháš chlupy z kundy té svojí kundy
Což mě velice mrzí a nevím, zda
Se zoufalstvím uchlastat nebo upít, neboť
Na drogy nemám dost peněz a ke skoku z okna
Postrádám patřičné odhodlání, ačkoliv
Romantická smrt z lásky by na trhu cenných žvástů dozajista
Zvedla hodnotu mých akcií a
Mým příbuzným a známým by se konečně
Vrátily peníze, co do mne navráželi
Nemyslím jen tvarem zadku, ale také ve smyslu
Sdílení socialistických ideálů nekonečné pomoci
Umíš se tak nádherně usmát když přijdu a ve tváři mám vepsáno průser jak
sviňa
Když vidím ten úsměv tak toužím jen potom abys
Mě učinil zahradníkem ve svém květinovém zadu
Procházeli bysme se parkem a kluci na bruslách by volali
Hele, buzeranti!
Toho nejhezčího by jsme mohli zbít, zatáhnout do křoví a ošukat jak psa
Do toho by jses ale asi nenechal zatáhnout, když
Ze zubů taháš chlupy z kundy té svojí kundy
Což mě velice mrzí a nevím, zda
Se zoufalstvím uchlastat nebo upít, neboť
Na drogy nemám dost peněz a ke skoku z okna
Postrádám patřičné odhodlání, ačkoliv
Romantická smrt z lásky by na trhu cenných žvástů dozajista
Zvedla hodnotu mých akcií a
Mým příbuzným a známým by se konečně
Vrátily peníze, co do mne navráželi
Tři opičáci
Zase jde všechno do sraček
Zas se to všechno kácí
Za zády se mi posmívají
Moji tři opičáci
Opičák první: chlapečci
Opičák druhý: jedy
Opičák třetí, alkohol, se směje vždy naposledy
Krom těch tří opic otlemených
Jen matka je mi věrná
Zase mám divné bolesti
A divně nebe černá
Zas se to všechno kácí
Za zády se mi posmívají
Moji tři opičáci
Opičák první: chlapečci
Opičák druhý: jedy
Opičák třetí, alkohol, se směje vždy naposledy
Krom těch tří opic otlemených
Jen matka je mi věrná
Zase mám divné bolesti
A divně nebe černá
Tao
Nikdo o tom nemá šajnu
Nikdo o tom nemá ponětí
Nikde o tom nepíšou
Zatím se to neprovalilo
Každý na to čumí jak čert do piče
A ni jediný živáček na světě božím
Si toho ještě pořád nevšiml
Nikdo o tom nemá ponětí
Nikde o tom nepíšou
Zatím se to neprovalilo
Každý na to čumí jak čert do piče
A ni jediný živáček na světě božím
Si toho ještě pořád nevšiml
Možná, že se vesmír zvolna rozpadá
Možná, že se vesmír zvolna rozpadá
Ale v tuto chvíli bosonohý kluk
Kope do meruny a křičí „druhá, vole...“
Je mu dvanáct, to je pozdě na panice
Fuj, ty děsné roky pohlavní samoty
K nimž nás odsoudili arogantní cajti!
Však kdo by myslel na kata, když vidí tuten úsměv.
Možná, že Bůh zařval při tom výbuchu
Ale v tuto chvíli cosi třpytivého
Magického
Jakési želé nebo kvantová drť
Nás obklopilo, vytváří magnetické pole
A brání se, brání se, brání se
Odtrhnout
Ale v tuto chvíli bosonohý kluk
Kope do meruny a křičí „druhá, vole...“
Je mu dvanáct, to je pozdě na panice
Fuj, ty děsné roky pohlavní samoty
K nimž nás odsoudili arogantní cajti!
Však kdo by myslel na kata, když vidí tuten úsměv.
Možná, že Bůh zařval při tom výbuchu
Ale v tuto chvíli cosi třpytivého
Magického
Jakési želé nebo kvantová drť
Nás obklopilo, vytváří magnetické pole
A brání se, brání se, brání se
Odtrhnout
Když si kluci cípem triček otírají tváře
Když si kluci cípem triček otírají tváře
Zachvějí se stromy velmi křečovitě
Ulice zasípe a asfalt náhle změkne
Dráty vedení zabzučí
Slunce se vypoulí jak kraví oko
A z popelnic vyletí přesně myriáda mušek
Sledovat s jak úžasně nenucenou elegancí
Si odlepí od stehen zpocený pytlík, prohrábnou kulky a potáhnou ptáka v
trenýrkách
Zaprdí na pozdrav příchozímu a s vážným výrazem
Pustí k zemi dlouhou slinu
V rozpadlém baráku naproti
Cosi zavrže a okenice se náhle rozletí
Vstříc nekonečným možnostem srpnového podvečera
Které ženské nevidí
Které chlapi nevidí
Jen děcko sedící na betonovém soklu
S uchvácenou závistí sleduje stezku lesklých chloupků rašících na hubeném
břiše
Zachvějí se stromy velmi křečovitě
Ulice zasípe a asfalt náhle změkne
Dráty vedení zabzučí
Slunce se vypoulí jak kraví oko
A z popelnic vyletí přesně myriáda mušek
Sledovat s jak úžasně nenucenou elegancí
Si odlepí od stehen zpocený pytlík, prohrábnou kulky a potáhnou ptáka v
trenýrkách
Zaprdí na pozdrav příchozímu a s vážným výrazem
Pustí k zemi dlouhou slinu
V rozpadlém baráku naproti
Cosi zavrže a okenice se náhle rozletí
Vstříc nekonečným možnostem srpnového podvečera
Které ženské nevidí
Které chlapi nevidí
Jen děcko sedící na betonovém soklu
S uchvácenou závistí sleduje stezku lesklých chloupků rašících na hubeném
břiše
Za nehty šafrán: Píseň písní
Mé pocity a slova nemají tvar fantazijních rostlin a větám nelámu páteř
Mé pocity mají ostré hrany neskládám mozaiku z laciných cetek
Můj mozek je velká telefonní ústředna výčitky v něm bzučely jak rozzuření sršni
Marek byl nejkrásnější když jsem do něj kopal, ta křehkost dojímala ten strach vzrušoval
Tehdy byl nejkrásnější: prstýnky černých vlasů a prosebný výraz tváře
Byl nejkrásnější když jsem do něj kopal, výčitky bodaly toto je rozžhavený skalpel vivisekce
Dal mi víc než mohl já stejně kopal do žeber do břicha i mezi nohy
Jeho tvář se křivila stejně jako když říkal: Rychleji už budu rychleji
Tentokrát křičel: Prosím ne už přestaň konečně prosím
A já byl uchvácen tou nevšední krásou jeho schouleného těla
Zběsilost vybuchla jak naftová kamna a dala všemu velmi temný lesk strašný a
podivný lesk černý lesk jakým zářilo slunce prastarého velekněze když
nejkrásnějšího chlapce národa obětoval své zuřivosti
Výčitky svíraly varlata jak rozžhavené kleště
Sám sobě největším katem já ležel na matraci z prachu pod plesnivým stropem ne
však úplně sám to ne
Bylo trochu cítit že si můj utěšitel neumyl nohy to nám nebránilo ve vzájemné něze
Byl křehký kolem dvaceti ležel vedle mne nahý
Nejprve jsme hovořili dlaněmi pak mluvil:
„Byla tak krásná když jsem ji tloukl pěstí
Se zvláštním opatrností jsem vybíral kam ji udeřit
A byl jsem uchvácen nevšední krásou jejích výkřiků měly tak zvláštní tón tak
vzrušující
Cítil jsem jak mi její křik drnčí v páteři jako by kdosi zazvonil na pekelnou bránu
Přísahám nikdy v životě mi ještě takhle nestál
Pak výčitky mě štvaly týdny jak hladoví psi…“
Dal mi víc než mohl tiskl jsem se k jeho vyzáblému tělu jako k monstranci
Mít tisíc hlasů stejně nevyzpívám úchvatnou krásu toho okamžiku odpuštění na
laciné ubytovně kde na zdi krví napsáno mám touha
Náhle utišený jako by se o mne jakási nebeská bytost otřela křídly
Anděl s neumytýma nohama který odlétl tak tiše
Že neprobudil ani vrátného v kukani…
Za nehty mám tmavé stopy chlapeckého šafránu jak říká arabský básník
Před očima mi probleskuje tisíc obrazů co možná nikdy nevyzpívám
Dnes jsem nevinný a zas mám blízko k slzám
Rozpřahuji náruč v bezelstném gestu vesmírného proroka
Dříve student mystiky a nyní realista
Vyvolený (mladým dělníkem k mimořádné noci)
Pomazaný (jeho potem výkaly i mlíčím)
Rozpřahuji náruč někoho snad vyděsí náklonnost v mém surovém úsměvu
To je však píseň člověka toto je Píseň Písní
Mé pocity mají ostré hrany neskládám mozaiku z laciných cetek
Můj mozek je velká telefonní ústředna výčitky v něm bzučely jak rozzuření sršni
Marek byl nejkrásnější když jsem do něj kopal, ta křehkost dojímala ten strach vzrušoval
Tehdy byl nejkrásnější: prstýnky černých vlasů a prosebný výraz tváře
Byl nejkrásnější když jsem do něj kopal, výčitky bodaly toto je rozžhavený skalpel vivisekce
Dal mi víc než mohl já stejně kopal do žeber do břicha i mezi nohy
Jeho tvář se křivila stejně jako když říkal: Rychleji už budu rychleji
Tentokrát křičel: Prosím ne už přestaň konečně prosím
A já byl uchvácen tou nevšední krásou jeho schouleného těla
Zběsilost vybuchla jak naftová kamna a dala všemu velmi temný lesk strašný a
podivný lesk černý lesk jakým zářilo slunce prastarého velekněze když
nejkrásnějšího chlapce národa obětoval své zuřivosti
Výčitky svíraly varlata jak rozžhavené kleště
Sám sobě největším katem já ležel na matraci z prachu pod plesnivým stropem ne
však úplně sám to ne
Bylo trochu cítit že si můj utěšitel neumyl nohy to nám nebránilo ve vzájemné něze
Byl křehký kolem dvaceti ležel vedle mne nahý
Nejprve jsme hovořili dlaněmi pak mluvil:
„Byla tak krásná když jsem ji tloukl pěstí
Se zvláštním opatrností jsem vybíral kam ji udeřit
A byl jsem uchvácen nevšední krásou jejích výkřiků měly tak zvláštní tón tak
vzrušující
Cítil jsem jak mi její křik drnčí v páteři jako by kdosi zazvonil na pekelnou bránu
Přísahám nikdy v životě mi ještě takhle nestál
Pak výčitky mě štvaly týdny jak hladoví psi…“
Dal mi víc než mohl tiskl jsem se k jeho vyzáblému tělu jako k monstranci
Mít tisíc hlasů stejně nevyzpívám úchvatnou krásu toho okamžiku odpuštění na
laciné ubytovně kde na zdi krví napsáno mám touha
Náhle utišený jako by se o mne jakási nebeská bytost otřela křídly
Anděl s neumytýma nohama který odlétl tak tiše
Že neprobudil ani vrátného v kukani…
Za nehty mám tmavé stopy chlapeckého šafránu jak říká arabský básník
Před očima mi probleskuje tisíc obrazů co možná nikdy nevyzpívám
Dnes jsem nevinný a zas mám blízko k slzám
Rozpřahuji náruč v bezelstném gestu vesmírného proroka
Dříve student mystiky a nyní realista
Vyvolený (mladým dělníkem k mimořádné noci)
Pomazaný (jeho potem výkaly i mlíčím)
Rozpřahuji náruč někoho snad vyděsí náklonnost v mém surovém úsměvu
To je však píseň člověka toto je Píseň Písní
