Možná, že se vesmír zvolna rozpadá

Možná, že se vesmír zvolna rozpadá
Ale v tuto chvíli bosonohý kluk
Kope do meruny a křičí „druhá, vole...“
Je mu dvanáct, to je pozdě na panice
Fuj, ty děsné roky pohlavní samoty
K nimž nás odsoudili arogantní cajti!
Však kdo by myslel na kata, když vidí tuten úsměv.
Možná, že Bůh zařval při tom výbuchu
Ale v tuto chvíli cosi třpytivého
Magického
Jakési želé nebo kvantová drť
Nás obklopilo, vytváří magnetické pole
A brání se, brání se, brání se
Odtrhnout